Radka a její cesta ke zdravějšímu já
Takže můj příběh na cestě k Marcele
Tak svým způsobem, kdo to nezná věčný boj s pár kily, tedy ještě že tak, větší porci jsem shazovala jen po dětech a pak po špatné diagnostice jednoho super lékaře, no nic no a to je právě ono, ne a ne je setřást úplně prostě 5 kg dolů, 5 kg nahoru, věčný boj pořád dokola. Po neskutečném vyšťavení a trápení a po vypocených 2 kg dolů jsem prostě napsala té dokonalé, sebeukázněné Mamele, protože jsem tak nějak věděla z doslechu, že něco takového dělá a že to je možná poslední a jediná šance jak z toho kolotoče ven.
No nic no, měla jsem k ní zajít dřív, ale to předháním.
Jedna zprávička na dobře zvolenou osobu a už to jelo…. Trochu obavy, strach, co z toho vyleze.
Takže, potřebovala jen věk, míry, váhu, můj životní styl a jídelníček za 7 dní. V mém případě velmi krátké sdělení
Čekání ….. a super zprávička přijeď mám to hotové, trochu obavy, trochu napětí ale hlavně radost, že začnu konečně správně.
Zjištění…
M: “no tak nejsi na tom zase tak špatně, ale tedy jedla si katastrofálně … málo !!!!!“
Já: „málo?“
Takže jsem dostala rozvrh makroživin, které mám za den sníst a celkový počet kalorií do kterých se mám vejít tak abych zhubla cca tři kilča … co jsem tak nějak chtěla.
Tabulky, takže další šok, jako znala jsem je, dokonce jsem v nich už tak nějak i něco málo psala, ale najednou taková výzva, hlídat si to… No nic no, dala jsem se do práce. Nebyla to procházka růžovkou, tabulky jsem ťukala i do půlnoci a nakonec z toho stejně ani jeden jídelníček nebyl 
…. Žralo mi to veškerý volný čas, můj život se smrsknul do tabulek, vaření a vážení potravin…
Marcela byla super, protože když jsem už fakt nevěděla, čím ten blbej sacharid zvednout, nebo cokoliv z toho, byla na blízku a pomohla.
Pro mě zjištění, že takovýho „žrádla“ jsem jako už dlouho neviděla…. porce dle mé úvahy jak pro vola…. Jako, že jsem to jídlo dojídala i večer, oběd jsem nebyla schopná zkonzumovat v době oběda, ale jedla jsem ho na 2x to bylo pro mě hrozný, prostě se to nedalo vůbec ujíst, ale věděla jsem, že musím…..
Na váhu jsem se bála vlézt, protože když jsem viděla ty kýble jídla co do sebe cpu pod tlakem, tak to nemohlo mít žádný jiný efekt, než ručička na váze, že půjde hore….. Odvahu jsem dostala po 4 dnech, pomodlila jsem se a učinila výstup na váhu, světe div se, cpala jsem se jako krmná husa a ručička prostě byla pod výchozí váhou, no není možný. Okamžitě se z jídla stal můj kamarád a netrpělivě jsem čekala na jídelníček, který mi ukáže ještě další možnosti, jak tabulky zvládnout.
Tak aby to nebylo vše tak pozitivní tak to má tedy i svoje mouchy co se prostě musí vychytat. bez digitální kuchyňské váhy to nejde, bez bordelu v kuchyni to taky nejde, bez milion krabiček a pytlíků to taky nejde. Ale dá se to eliminovat, alespoň v mém případě, protože mi je úplně jedno když jím jídlo, které mi chutná i několik dní stejné. Takže jsem se naučila nakupovat 1x týdně, jídelníček mrskám týden dopředu, abych byla připravená, myslím, že jinak to ani nejde, vařím v neděli na tři dny a ve středu na dva dny. Víkend nehrotím je volno a krabičky nepotřebuji, uvařím během dne a když se někam jede přibalím si s sebou. Nakonec se to sehraje a je to prostě bomba.
Tak jídelníček na světě
Hned jsem se do něj ponořila.
Jídelníček jsem pojala jako pomocníka, nahlížím do něj spíš pro inspiraci, jednak je to o tom, že trefit se do chutí někoho druhého, je nadlidský výkon a já protože ráda jím a protože nerada poslouchám a jedu podle nějakého mustru a protože jsem prostě taková skládám si ten jídelníček sama a jídelníček od Marcely používám spíš jen na inspiraci. V tabulkách jsem byla skoro už takový profík, takže jsem to zvládala na plná zelená kolečka, a neskutečnou radost mi dělalo vidět 100%.
Určitě je plno jiných, co prostě musí jet podle návodu, jinak jim to nejde, já k nim nepatřím a když už jsem se na něco takového dala, prostě mi to musí chutnat …. bez toho to nejde, nebudu překopávat celý svět, abych toho za 14 dní nechala… Jedu si svoji cestu, hlavně se vejít do tabulek, hlídat si cukr a nezapomenout na zeleninu
Takže a slova na závěr:
Jsem velmi ráda, že jsem tenhle krok udělala, protože zjištění že jím míň, než bych měla jíst jako ležák v nemocnici mě docela vyděsila a říkala jsem si „sakra tak jak by to se mnou bylo za pár let?!!!“ takže to beru asi jako za nejvíc co mi to dalo, uvědomit si sama sebe.
Tímto velký díky Tobě Marcel, protože bez tebe bych to nepochopila
Jedu tabulky podle Marcely 51 dní mám dole 4,5 kilča, 8 cm v pase, 6 cm v bocích, myslím že je to prostě bomba, krásně jsem se rozežrala, takže teď si svoje porce úplně na pohodu zbaštím, cítím se fajn. baví mě to a hlavně jím co chci chutná mi to a co je hlavní - funguje to !!!!!
Už tě slyším jak si tam, tak říkáš … no a kdybys ještě hnula zadkem tak to jde ještě líp a můžeš si i dopřát nějakou tu hříšnou dobrotu, njn, když já si raději tu hubu prostě ošidím, než abych tím zadkem hejbla no… Ale zase jsem dala u tebe tu hodinu, takže pro mě to je úspěch, že jsem neutekla po 5. minutě
Díky moc a snad mi to vydrží, no, kdo ví, ale každopádně vím i kdybych sjela na jinou stranu, co funguje a k čemu se vrátit 
